1)Mohl byste nám říci něco více o sobě ? Už víme, že pocházíte z Moravy, ze Šumperka.

Ano, pocházím ze severní Moravy, ze specifického území mezi Ostravou a Opavou, je to území, které má velmi zajímavou historii, neboť se tam často střídalo vlastnictví území a teprve od roku 1918 to je české území, přestože i válka to ještě měnila. Je to tedy takový z pohledu Rusů zvláštní stav, my jsme ti bratři Slovani s německými zvyky. V tomto kraji je velmi silná religiozita výrazně převažující 90 % hodnotu a katolická církev je tam všude přítomná. Je to něco, co jsem si nikdy dříve neuvědomil, jaký velký rozdíl je to oproti jiným krajům. Následně jsem žil na jižní Moravě a pak v Praze. Původem jsem ze zahradnické rodiny s dlouhou tradicí, od malička žijící ve „kšeftu“, následně jsem dělal v hutní firmě Vítkovice na severní Moravě a tam jsem začal svoji

„odborovou“ dráhu.

2) Jaké vzdělání máte, na jaké školy jste chodil ?

Vlastně největší škola pro mne byla škola života – to znamená, všechno to prožít. Vše jsem absolvoval na severní Moravě, po vystudování průmyslové školy strojnické v Opavě jsem následně nešel na universitu i z toho důvodu, že se nám v roce 1990 narodila dcera a pochopitelně člověk musí dělat vše pro to, aby rodina mohla fungovat. Po základní vojenské službě jsem šel pracovat do Vítkovic, do stejného závodu, kde pracoval můj otec, bylo tam asi 6,5 tisíce zaměstnanců. Po roce 1989 jsme už věděli, kdo na čí straně je a snažili jsme se udělat vše pro to, aby život byl lepší a z firmy jsme se snažili vytlačit, a podařilo se nám to, komunisty, ROH, Lidové milice a SSM a mne tam tehdy zvolili na uvolněné místo místopředsedy odborové organizace, takže od roku 1990 jsem aktivní v odborech, které jsme předělali na moderní evropské odbory.

3) Něco trochu osobního. Jste ženatý, máte děti ?

Jsem ženatý a mám 3 děti a všechni jsou úplně skvělí. Myslím si, že to, co tady člověk dělá, dělá i proto, aby se mohl za sebe ohlédnout a říct si, že udělal něco dobrého i pro ostatní. I ta má aktivita v odborech s tím má hodně co dočinění a zůstal jsem jim věrný. Možná jeden takový příklad, kolega, který byl předsedou dílenského výboru bílých límečků, tak je dneska člen evropského parlamentu za ODS Evžen Tošenovský.

Protože tehdy nebyl žádný rozdíl mezi lidmi s pravicovou nebo levicovou orientací, to nebylo podstatné, prostě my jsme všichni chtěli lepší život a to bylo to důležité.

4) Rodiče žijí na Moravě nebo tady v Praze ?

Žije už jenom maminka, otec zemřel již před 20 lety, z části i kvůli enormního přepracování. Měl dvě práce, aby to mohl všechno zvládnout. Jednu v huti a druhou v zahradnictví. I to byl určitě jeden z motivů, proč jsem chtěl, aby byl život pro lidi lepší. Proto ta aktivita ve prospěch zaměstanců. Proto jsem zůstal v odborech. Nejdříve jako místopředseda základní organizace Odborového svazu za kovoprůmysl KOVO, dále pak místopředseda celorepublikového Odborového svazu KOVO a nakonec jsem byl zvolen předsedou celé organizace. Z pojetí německého to je IG Metal a teď jsem už 8 rokem předsedou německého pojetí DGB. Takže Reiner Hofman je vlastně můj kolega na německé straně a teď jsem vicepresidentem Evropské odborové konfederace, což je sociální partner Evropské komise.

5) Poslední osobní otázka. Cítíte se být už Pražákem nebo ještě Moravákem.

Základ se nedá nikdy z hlavy vymazat, pokud to člověk nechce a já to ani vymazat nechci, mám zmapovanou celou Českou republiku a pokud bych řekl, kdo jsem, tak se cítím být Čechoslovákem. Což není ani Moravák, ani Pražák, já mám pořád v srdci celé Československo a už se to asi nikdy nezmění.

6) Můžete nám říci něco bližšího o historii odborů v České republice ?

To je velice těžká historie.Vezměme si, že i v Čechách vznikaly rakouské odbory, Československo bylo součástí habsburské monarchie, máme tady spoustu společného. Rakouské ÖGB nebo třeba Kováci, ti vznikli v Brně jako společný odborový svaz. Vznik odborů se datuje opravdu do 18.

století. První byli tiskaři, tiskli knihy a zakládali odbory. Odboráři patřili za 2. sv. války mezi ty, kteří byli stíháni a končili v koncentračních táborech. Odbory měly velmi neblahý osud. Po 2. sv. válce se ale opět dostaly na významné místo. Tehdy už v roce 1947, v Rakousku, hrály odbory významnou roli. Jako jediné byly schopny distribuovat potraviny napříč Rakouskem, když byl v zemi hladomor. V Čechách se v té době už chystala komunistická revoluce a odbory do té doby byly docela normální organizací. Ovšem poté od roku 1948, kdy přišli komunisté, až do roku 1989 byly součástí komunistického režimu, s výjimkou období kolem roku 1968. V roce 1968 došlo k velkému vzepjetí odborových funkcionářů a mnozí pak dostali úplný zákaz fungovat v odborech. To se potom změnilo až po roce 1989, kdy mnozí stáli u zrodu nových odborů.

V roce 1989 respektive v 90. letech se zlikvidovala původní organizace ROH a odbory se začaly budovat zcela nově.

Jako jeden z prvních nových ustanovených zákonů byl Zákon o kolektivním vyjednávání dále Zákon o sdružování – o svobodě sdružování, proto, aby se mohly konat stávky. To byly veliké změny. Takže my jsme se aktivně podíleli na novém uspořádání odborů. V roce 1993 jsme se rozdělili na Českou a Slovenskou odborovou konfederaci v souvislosi s rozdělením Československa na dva subjekty. No a od té doby normální odborová práce, jako všude jinde – zastupování zaměstnanců, máme asi 300 tisíc členů v současné době. Jsme jednou z největších organizací vůbec, v 5,5 tisících subjektech. Třeba jenom pro příklad dynamiky, tak za poslední Covidový rok vstoupilo do odborů více než 10 tisíc nových členů a založeno bylo asi 65 nových organizací.

Nových členů máme tak velké množství, že to je násobek počtu členů některých českých parlamentních politických stran.

Historicky vznikly odbory jako organizace dělníků pracujících v továrnách. Samozřejmě všichni pracují, ale jsou zde i ti, kteří jsou samostatně výdělečně činní, pracují v IT, v kancelářích apod. a nepracují v továrnách, ale historicky jde o organizace dělníků. Nicméně v Německu počty dělníků klesají. Jak je to tady ?

U nás je to podobné, ale hodně mladých lidí se snaží chránit svoje zájmy. Zjišťují, že to sami nezvládnou, nejčastěji v souvislosti s postupy zaměstnavatelů. Také nejčastěji vznikají odborové organizace tam, kde je nespokojenost s postupem zaměstnavatele. To je pro nás signifikantní informace, že lidé pořád potřebují být ochraňováni v práci. To je tedy jedna věc, druhá věc je, že stále více těch, které považujeme za „bílé límečky“ vstupuje do oborů, jako příklad zaměstnaci Rádia Svobodná Evropa založili odborovou organizaci a jsou členskou organizací ČMKWEST.

7) V parlametu je typickým politickým partnerem pro odbory sociální demokracie, ovšem ta zde nyní v parlamentu není. Co to znamená pro Vás ?

Mnoho lidí nám vždy říkalo, že jsme „B team“ ČSSD. Vždy jsem se ptal: Prosím ? Kdo je A a kdo je B ? My jsme vždycky byli „áčka“. A nyní to znamená, že my jsme stále „A team“ , ale nevím kde a kdo je „B team“. Je to ovšem velmi citlivý problém, protože v Parlamentu České republiky jsme nyní bez typické levicové strany. A je to určitá životní lekce pro obyvatele. Myslím, že během dalších 4 let lidé budou mít velká očekávání spojená s nějakou normální levicovou stranou.

8) Myslíte, že se objeví nějaká nová strana nebo se jedna ze současných stran restrukturalizuje ?

Přál bych stranám, aby se dokázaly zrestrukturalizovat, ale ono to není jenom o restrukturalizaci, ale spíše o lídrech. Levice v Čechách má problémy s lídry. Pokud se podaří levici najít dobrého lídra, bude pak velmi snadné vidět budoucí perspektivu. Pokud ne ? Ale to je rozhodnutí stran, já nejsem členem žádné strany, to je otázka pro jiné. Domnívám se ale, že potřebujeme normální

levicovou stranu, která je orientovaná na běžné zaměstnace, na lidi a na rodiny. Uvidíme. Nyní to je historický problém. Poprvé v novodobé historii máme parlament bez levicové strany. A to je velmi specifická otázka, spíš pro vítěze posledních paralamentních voleb. Jestli jsou připraveni, reprezentovat obyčejné lidi ? Doufám v otevřenou diskusi s novou koalicí o budoucích krocích, protože narůstání cen energií a dalších nákladů, je problém běžného života. A bude zásadní pro následující 4 roky, kdo bude připraven obhajovat zájmy obyčejných lidí.

V Německu nyní v tradičních levicových stranách dochází k jakémusi pomalému uzdravování. Staly se téměř stejně silnými jako pravicové strany. CDU byla vždy trochu silnější než SPD a máme i další levicovou stranu, která se dostala do parlamentu prostřednictvím přímých mandátů.

Dobře, ale zkuste si představit, že by německý parlament byl bez levicové strany. V Německu je ovšem jiná situace a je velmi obtížné, si to představit. Představte si situaci v Maďarsku, že by byli bez silné levicové strany. Nyní jsme my ve stejné situaci, ale to je otázka pro českou společnost. Co bude následovat ? Lepší život ? To je otázka. Pravděpodobně přijdou horší situace pro české obyvatelstvo a tak budou hledat někoho nového. Jedna možnost je levicové strany, druhá možnost jsou radikálové. Zvolí- li si radikály, budeme stát před větším problémem, než si nyní vůbec dokážeme představit.

V Německu Angela Merkel převzala více méně pozici sociálních demokratů, a to vytvořilo

prostor pro více radiální strany v pravostranném politickém spektru převzetím voličů od sociálních demokratů a v tom samém čase se mnoho příznivců z pravostranného spektra CDU necítí dobře a začínají hledat něco nového.

To je specifická situace v Nemecku. Ovšem my v naší zemi zde máme mnoho politických stran bez orientace. ANO je bez orientace, KDU je také více méně bez orientace, Piráti, STAN, SPD ti všichni jsou také bez orientace. To je 5 stran bez politické orientace. To je nový směr, pro lidi je to obtížné. Tento nový politický přístup se koncentruje více na marketing než na program. Jde více o to, co ukáži veřejnosti, než o to jak budou lidé žít. Pro budoucnost je to velmi obtížné. Když se strany orientují jenom na marketing, tak to bude mít dobrý vliv na výsledky voleb, ale co lidé ? Pro ně to dobré není. Situace před volbami zde byla pouze o marketingu a nikoli o programu. Nevíme nic o plánech na penzijní reformu, daňovou reformu, nic o nukleární strategii, energetické strategii, nic o Green Deal dopadu na Českou republiku, nic o dopadu na rodiny, na obyčejné lidi. Jak se  bude měnit systém vzdělávání a zda se vůbec bude měnit ? Nevíme nic. To je ten problém. Lidé vidí výsledek, ale co to znamená ? Jaký je výsledek našich voleb ? Nevíme vůbec nic, co přesně vítězové budou dělat.

Rád bych diskutoval tento problém s Reinerem Hoffmanem na konferenci Evropské odborové konfederace v Lisabonu. Myslím, že i pro další politický a ekonomický vývoj je to důležité téma k diskusi. Je to situace týkající se nejen nás, ale i celé Evropské unie. Stále máme velké rozdíly mezi východem a západem. Mezi jihem a severem. Např. i když vezmeme severní a jižní Itálii, je zde velký rozdíl. Co s tím budeme dělat ? Budeme čekat na odchod dalších zemí, kdo bude další ?

Polsko ? Nebo někdo další ? Země jsou nešťastné z některých přístupů Evropské komise, to je velký problém. Jestliže život bude horší než dříve, budeme muset o této otázce diskutovat. Je lepší být jako jednotlivá země nebo být členem Evropské unie ? Já jsem stále pro to být členem Evropské unie, ale musíme myslet nejen na zájmy společností, ale na obyčejné lidi a jejich život. Když přijedete do Rumunska a zeptáte se lidí na život, nejsou tam velké změny, nebo jenom malé. Ale potom proč tady stále máme velké přesuny zisku z východních zemí ?

Z České republiky se během roku 2020 odvedlo 200 bilionů korun dividend do zahraničí, to je nejhorší rok v české ekonomice za posledních 10 let. Toto je velmi signifikatní pro vztah mezi východem a západem. Východní země vytvářejí profit pro západní země. Když říkám, že bych v České republice chtěl lepší profit pro lidi, někteří mi říkají: „Jak si to představujete ? Bude inflace“. Ale uvědomme si, že dělníci v Mercedes Benz továrnách pracují v Německu za minimální mzdu. Je ale velký rozdíl mezi mzdou ve Stuttgartu a v České republice, zde v České republice je to 1/3 německé mzdy. A ten rozdíl, to je čistý profit. Ale to není dlouhodobě udržitelné A to je i úkol pro mne, jako evropského odborového leadra, chtěl bych abychom měli lepší život, lepší mzdy, lepší příjmy, lepší životní stantdard, budu-li mít vyšší životní standard, pak mohou kupovat i produkty z Itálie, Chorvatska, z České republiky, když nebudu mít peníze, tak tedy promiňte, ale to je problém.

9)Ano, je jistě lepší utratit finanční prostředky ve vlastní zemi, to je i filosofie zakladatele továrny na výrobu Fiatů G. Agnelli, který říkal, když nezaplatím dobře svým zaměstnancům, kdo bude moje auta kupovat ?

Ano a to je přesně ta otázka, kterou by si do budoucnosti měla položit nejen Evropská unie, protože nyní se orientujeme někam na Green Deal, ale jsme bez studií a analýz. Jaké budou dopady na život obyčejných lidí ? Budou-li naši politici přistupovat k tomuto bez znalostí těchto vlivů a dopadů, myslím, že stojíme před velkým problémem.

10) Pojďme nyní na otázku, která je také velmi aktuální vzhledem k situaci s onemocněním Covid. Evropská unie přistupuje k restrikcím, v Itálii dokonce neočkovaní zaměstnanci nemohou přijít do práce. Jaký je Váš nazor na tuto problematiku, stojíte na straně očkování nebo na straně opačné ?

 My jsme jednoznačně na straně zdraví. Rozhodně vakcinace. Podle nás je to jediná cesta, jak můžeme z tohoto problému do budoucna vystoupit. A myslím si, že jakékoli hry s tímto jsou nebezpečné pro život a zdraví. Myslím si, že v České republice již není nikdo, komu by na Covid- 19 někdo blízký nebo v blízkém okolí nezemřel. Přece jenom v České republice ta čísla byla obrovská a myslím si, že bychom na to neměli zapomínat. Já se určitě nechám naočkovat i třetí dávkou až ta možnost bude. Nemám s tím žádný problém, naopak to považuji za přirozené, protože nechci svým konáním nikoho ohrozit. Ani své blízké. Navíc se setkávám s velkým množstvím lidí a nechci ohrozit ani je. Neumím si vůbec představit tu morální otáku: Proč jsme se neochránil? Proč kvůli mně někdo zahynul, třeba díky tomu, že jsem ho nakazil, protože jsem nebyl

očkován ?Nemám na to žádnou rozumnou odpověd, proto považuji za správné, že jsem se naočkoval. Snažíme se o tom přesvědčit i lidi. To je jedna strana. Druhá strana je, jakým způsobem se k tomu chovala vláda, to si myslím, že už je horší situace. Teď si stěžujeme, že máme malou proočkovanost lidí. Jenomže my jsme v té první a druhé vlně říkali těm mladým, že oni jsou v pořádku, ale teď máme největší neproočkovanost právě u té mladší generace 45 let a méně. V tomto vláda neudělala dobrý krok a teď by měla právě ty mladé k tomu získat. Podle mého soudu je to jediná cesta, přestože mám spoustu různých otázek, tak si myslím, že to jinak nejde. Přestože my v Čechách nejsme tak přísní v opatřeních jako třeba v Rakousku nebo v Německu. Je to ale dáno i tím, že právě ti, kteří říkali, že se máme chránit, tak potom porušovali pravidla.

11) Je to už více než 30 let po pádu vlády komunistů a platy jsou zde stále nižší. Myslíte, že se Vám podaří někdy dosáhnout takové úrovně platů, jaké jsou v Německu nebo v Rakousku ? Co pro to chcete a vůbec můžete udělat ?

Měl bych dva vzkazy do Německa: ten první: nebojte se našim lidem dát stejné peníze jako vašim. My se zlobit nebudeme. A druhý vzkaz: prosím přestaňte s tímto druhem sociálního dumpingu v České republice. Plaťte stejné mzdy. Je pochopitelné, že nejsme absolutně stejní, ale pokud pracujete v německé dceřinné společnosti v České republice – např. v Lidlu, obchody jsou téměř stejné, lidé dělají tu samou práci a ceny zboží v obchodech v České republice jsou vyšší než v Německu, ale čeští zaměstnaci pracují jenom za 1/3 mzdy, kterou pobírají zaměstnanci ve Vaší zemi. Jestli chceme mít společnou EU musíme zamezit těmto rozdílům. Protože nyní existují v EU pouze dva druhy práce s tou samou mzdou. Jedna je evropský komisař a druhá je člen evropského parlamentu, ani asistenti, ani jiní nemají stejnou mzdu. Prostě nikdo jiný a to není v pořádku.

Chceme-li mít Evropskou unii, musíme myslet také na obyčejné lidi a ne jenom na zisk, ne jenom na východ-západ, musíme myslet na celou Evropskou unii. To je jediná cesta. Jestliže jedna švédská společnost v České republice bude platit lidem mzdu na úrovni 40 % mzdy v mateřské zemi (okolo 600 euro brutto, ale v mateřské zemi se platí 2100 euro bruto), myslím, že je to otázka

proč ?Protože my vytváříme profit pro Švédsko? Ok to je dobré, ale otázka je, je-li to udržitelné pro život, pro dobré vztahy a pro společnost obecně. Protože se musíme ptát, jak bude vypadat společnost 4.0 ? Normálně mluvíme o průmyslu 4.0, ale nemluvíme o společnosti 4.0. Jakou společnost budeme mít ? Pokud budeme chtít mít společný život, společný vzdělávací systém, bezpečnostní systém a zdravotnický systém, pak jako takoví, můžeme být jako Evropská unie dobrými partnery pro ostatní svět. Ale jestliže máme takové rozdíly, nebudeme mít společné přístupy, možná jenom na politické úrovni, ale to je otázka, zda je to dostatečné.

Máte mnoho německých odborových kolegů. Jak byste popsal vzájemnou spolupráci ? Jednoznačně perfektní. Česká republika je menší zemí, žije zde kolem 10 mil. obyvatel, naproti tomu je Nemecko obrovské s více než 80 mil. obyvatel, ale musím říci, že máme výbornou

spolupráci. Zmíním výbornou spolupráci s IGMetal, s odborovým svazem KOVO a nyní i s DGB – spolupráce je pro nás velmi důležitá. V České republice působí mnoho německých společností a firem, a není to jenom Škoda ale i mnoho jiných. A je velmi důležité mít dobré znalosti o tom, jaké systémy fungují v Německu. Jednu věc bych si velmi přál, aby fungovala v rámci celé Evropské unie a to je tzv. „Mitbestimmung System“. Do češtiny bychom to mohli přeložit jako

„spolurozhodování“. Tento systém byl zaveden již po 2. sv. válce. To je něco, co velmi potřebujeme, protože chceme-li mít lepší udržitelný vývoj, pracovníci musí být zapojeni do systému. Tady ve východní Evropě tento systém nemáme. Pokud to nezavedeme, budeme se potýkat stále s těmi samými problémy a rozdíly mezi zeměmi. A to není udržitelné. V České republice víceméně funguje tento systém snad pouze ve Škoda Mladá Boleslav.

Tento systém v Německu platí pro společnosti s více než 1500 zaměstnanci a v kontrolní radě musí být 50 % zaměstnanců. V Čechách tento nástroj bohužel nemáme.

12) Myslíte, že Pracovní soudy jsou efektivním nástrojem v České republice ?

My v České republice Pracovní soudy nemáme. Problematika zaměstnávání se řídí Zákoníkem práce. Dále zde máme kontrolní instituci Státní úřad inspekce práce, což je další velmi účinný prostředek. Nakonec zde jsou běžné soudy. V minulosti se sice objevily snahy o prosazení Pracovních soudů, ovšem bylo řečeno, že těchto případů není v naší republice tolik, aby na to byl ustanoven zvláštní Pracovní soud. A nejsou zde ani Senáty pro pracovní legislativu. Pravda také je, že zde mnoho pracovních soudních sporů není.

Mluvili jsme o společnosti 4.0, také česká společnost je nyní velmi rozdělená. Současného prezidenta České republiky lidé buď mají rádi nebo ne, ale dá se říci, že to není osobnost, která by národ spojovala. Příští prezidentské volby mají být v lednu 2023. Jak je to s Vámi, budete kandidovat na prezidenta České republiky ? Dokázal byste spojovat společnost v této zemi ?

 Víte jde o to, koho vlastně hledáme ? Myslím si, že Česká repbulika hledá ochránce, někoho, kdo bude chránit zájmy lidí. Doba do které míříme bude velice těžká, ať už z hlediska ekonomického nebo z hlediska politického. My zde i z historického hlediska vnímáme prezidenta republiky nejen jako někoho, kdo reprezentuje, ale také jako toho, kdo naslouchá lidem. Máme zde i takovou pohádkovou představu, že president se jednou převlékne a půjde mezi obyčejné lidi, aby jim naslouchal, co říkají, aby to zase on mohl říci těm mocným. To se všechno dá u nás spojit, pokud budeme mít člověka, který to spojit dokáže. A já věřím, že ho najdeme. Pokud se mne týká, tak se otázkou zda kandidovat nebo ne, vážně zabývám. Ovšem na rozhodnutí mám ještě dostatek času.

13) Kdo si myslíte, že by mohl takovou osobností být ?

Kdybych já si měl vybírat, jako Josef Středula, tak zatím mám problém nalézt toho, koho bych zvolil. Samozřejmě je také otázkou, koho lidé za prezidenta chtějí. Já věřím, že lidé chtějí změnu, hledají někoho, kdo zná běžný život, kdo je schopen jasně vyjádřit svoje myšlenky. Mimo jiné i důvodem proč je Miloš Zeman prezidentem, je to, že ho lidé znají a rozumějí mu. Myslím, tedy hlavně tedy v minulosti. Lidé hledají někoho, kdo má zkušenosti, kdo jim bude rozumět, kdo bude připraven hájit jejich zájmy, kdo jim bude naslouchat a kdo bude spojovat českou společnost.

Spojování lidí, to je něco, co mi u současného prezidenta chybí. Dle mého osobního názoru bych řekl, že zrovna Vy jste osobností, která by byla schopna zrovna tato očekávání naplnit.

A poslední otázka, je zde ještě něco, co byste nám rád sdělil, je ještě něco, co třeba nezaznělo v tomto rozhovoru?

Možná ještě jeden vzkaz. Jestliže chceme být společná Evropská unie, jestliže chceme mít svět bez válek a konfliktů, musíme spolu mluvit, ale mluvit přímo a ne jen jako politici. Lidé obecně nevěří politikům. Moje zkušenost ze života mezi lidmi je taková, že vždy říkám: „Mluvte prosím pravdu, neříkejte nám jenom populistická politická prohlášení“. Platí to i pro firmy, které se prezentují ve smyslu, jak je vše v pořádku a bez problémů a následně za pár týdnů firmu zavřou. Pak jsme nepřipravení, šokovaní a v budoucnosti nebudeme chtít vést další jednání. Prosím takto ne, mluvte s námi na rovinu, můžeme tak být lépe připraveni na budoucnost. To je vzkaz nejen na úrovni osobního života, ale i na úrovni politických a mezinárodních vztahů. Jsem potěšen tím, jak dobré jsou vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Německem. Jsem šťastný, že jsem členem Česko- německého diskusního fóra. Samozřejmně, že pro Českou republiku je důležité mít podobné dobré vztahy i se Slovenskem, Rakouskem a Polskem. Budu rád, když si budeme moci říci, jsme dobří sousedé a máme dobré sousedské vztahy.

English Version

Recently, the Prague Forum has met with Josef Stredula, Chairman of the Bohemian-Moravian Confederation of Trade Union. The discussion has touched on economic , social and political matters.  Mr Stredula has been indicated as a potential candidate to the succession of Zeman,

 1) Could you tell us a little bit more about yourself? We already know that you come from Moravia, from Šumperk.

Yes, I come from northern Moravia, from a specific territory between Ostrava and Opava. It’s a territory that has a very interesting history, because the ownership of the territory was often rotated. It has been a Czech territory only since 1918, even though the war changed it. So, it is a strange status from the Russian point of view. We are those Slavic brothers with German customs. This region has got a very strong religiousness, significantly exceeding 90%. The Catholic Church is ubiquitous. It’s something I’ve never realized before how different it is from other regions. Subsequently, I lived in South Moravia and then in Prague. I come from a horticultural family with a long tradition, living in a “business” from my childhood, then I worked in a steel mill company Vítkovice in northern Moravia and there I started my ‘trade union’ career.

2) What education do you have, what schools did you go to?

In fact, the biggest school for me was the school of life – that is, to experience it all. I graduated from all schools in northern Moravia. After graduating from the industrial engineering school in Opava, I did not go to university, also because our daughter was born in 1990 and, of course, one must do everything in order for the family to function. After basic military service, I went to work in Vítkovice, to the same plant where my father had worked. There were about 6,500 employees at that time. After 1989, we already knew who was on which side, and we tried to do everything to make life better, thus we tried to force, and we eventually managed to do so, the communists, the people from the ROH [Revolutionary Trade Union Movement] and the SSM [Czechoslovak Socialist Youth Union] and Lidové milice [People’s Militia] out of the company. I was elected to the vacant position of vice-chairman of the trade union, so since 1990 I have been active in the unions that we converted into modern European trade unions.

3) Something a little personal. Are you married? Do you have any children?

I’m married with three kids, and they’re all great. I think that what a man should do here is that he can look back and tell himself that he’s done something for the common good. Even my union activity has a lot to do with it, and I have stayed loyal to it. Perhaps one such example is a colleague, who was chairman of the so-called White Collar Workshop Committee. Today he is a member of the European Parliament for the ODS party. It’s Evžen Tošenovský.

That is because, at the time, there was no difference between people with right-wing or left-wing orientation, it was not that important. What was important was we just all wanted a better life.

4) Do your parents live in Moravia or here in Prague ?

Only my mother actually lives. My father died 20 years ago, partly due to enormous overwork. He had two jobs to support his family. One in the steelworks and one in the horticulture. I’m sure that was one of the reasons why I wanted life to be better for people. Hence my employee-oriented activity. That’s why I’ve stayed with the unions. First as a vice-chairman of the basic organization of the KOVO Metalworking Trade Union, then as a vice-chairman of the nationwide KOVO Trade Union, and finally I was elected the chairman of the entire organization. According to the German concept, it is the IG Metal, and I have been the chairman of the German concept, DGB, for 8 years now. So, Mr. Reiner Hofman is actually my colleague on the German side, and I am now vice-president of the European Trade Union Confederation, which is the social partner of the European Commission.

5) Last personal question. Do you feel like a ‘Praguer’ or still a Moravian?

The origins can never be erased from mind and heart, if one does not want them to be erased, and, of course, I personally do not want to. I have the whole Czech Republic charted and if I should say who I am, I feel like a Czechoslovak. Which is neither a Moravian nor a Praguer. I still hold a special place in my heart for the whole of Czechoslovakia, and it probably will never be otherwise.

6) Can you tell us more about the history of trade unions in the Czech Republic ?

This is a very difficult history. Consider that even in the Czech Republic there were Austrian trade unions. Czechoslovakia was part of the Habsburg monarchy back then, so we have a lot in common. The Austrian ÖGB or the union Kováci [Blacksmiths], for example, were formed in Brno as a joint trade union. The formation of the unions really dates back to the 18the century. The first were the printers, they printed books and they formed unions. Trade unionists were among those who were persecuted and ended up in concentration camps during the Second World War. The unions had a very bad fate. After the Second World War, however, they again reached an important milepost. Back in 1947, in Austria, trade unions played an important role. They were the only ones able to distribute food across Austria when there was famine in the country. The Communist Revolution was about to take place in Bohemia, and trade unions were a fairly normal organization until then. But then, from 1948, when the Communists came, until 1989, they were part of the Communist regime, except for the period around 1968. In 1968 there was a great upheaval amongst trade union officials, and many of them were banned from working in trade unions. This changed only after 1989, when many stood at the birth of new trade unions.

In 1989 or in the 1990s, the original ROH organization was liquidated and the unions began to build completely new ones.

As one of the first new laws established, the Act on Collective Bargaining was followed by the Act on Association – on freedom of association, so that strikes could take place. Those were big changes. So, we actively participated in the new organization of unions. In 1993, we split into the Czech and Slovak Trade Union Confederation in connection with the division of Czechoslovakia into two entities. Well, since then, normal union work, like everywhere else, was in place, thus employee representation. We have about 300,000 members at the moment. We are one of the largest organizations ever, in 5.5 thousand entities. For example, in the last Covid year more than 10,000 new members joined the trade unions and about 65 new organizations were founded.

We have such a large number of new members that it is a multiple of the number of members of some Czech parliamentary political parties.

Historically, trade unions were formed as workers’ organizations working in factories. Of course, everyone works, but there are also those who are self-employed, work in IT, in offices, etc., and do not work in factories, but historically they are workers’ organizations. However, in Germany the number of workers is decreasing. How is it here?

It is similar in our country, but many young people try to protect their interests. They find that they cannot do it alone, most often in the context of employers’ practices. Trade unions are also most often formed where there is dissatisfaction with the employer’s proceedings. This is significant information for us that people still need to be protected at work. That is one thing, then, and another thing is that more and more of those that we consider to be “white collars” are entering the field, for example the employees of Radio Free Europe have established a trade union and are a member organization of ČMKWEST.

7) In the Parliament, the Czech Social Democratic Party (ČSSD) is a typical political partner for trade unions, but it is not in parliament now. What does this mean for you?

Many people have always told us that we are the “B team” of ČSSD. I always asked: Excuse me? Who’s A and who’s B? We’ve always been “A’s.” And now it means that we are still an “A team” , but I do not know where and who is a “B team”. However, this is a very sensitive problem, because we are now without a typical left-wing party in the Parliament of the Czech Republic. And it’s a kind of a life lesson for the Czech people. I think over the next four years, people are going to have big expectations about some normal left-wing party.

8) Do you think a new party will appear or one of the current parties will be restructured?

I would like the parties to be able to restructure themselves. Yet, it is not just about restructuring. It’s rather about leaders. The left-wing parties in Bohemia have got problems with leaders. If they can find a good leader, it will be very easy to see a future perspective. What happens if not? That’s going to be a decision of the parties. I’m not a member of any party, that’s a question for others. Nevertheless, I think we need a normal left-wing party that is oriented towards ordinary employment, people and families. We will see. Now this is a historical problem. For the first time in modern history, we have a parliament without a left-wing party. And this is a very specific question, more so for the winners of the last Parliamentary elections. Are they ready to represent ordinary people? I hope for an open debate with the new coalition on future steps, because rising energy prices and other costs is a problem in everyday life. And it will be crucial for the next four years who is ready to defend the interests of ordinary people.

In Germany, there is now a sort of a slow recovery in the traditional left-wing parties. They have become almost as strong as their right-wing counterparts. The CDU has always been a little stronger than the SPD, and we have another left-wing party that got into parliament through direct mandates.

Okay, but try to imagine that the German Parliament would be without a left-wing party. In Germany, however, the situation is different and it is very difficult to imagine. Imagine the situation in Hungary without a strong left-wing party. Now we are in the same situation, but that is a question for Czech society. What is the next? Better life? This is a million-dollar question. Worse situations will probably come for the Czech population and they will look for someone new to follow. One option is left-wing, the other option is the extremists. If they choose extremist parties, we will face a bigger problem than we can even imagine now.

In Germany, Angela Merkel assumed, more or less, the position of Social Democrats, and this created the space for more extremist parties in the right-wing political spectrum by taking over the voters from the Social Democrats, and at the same time many supporters from the right-wing CDU spectrum are not feeling well and are starting to look for something new.

This is the specific situation in Germany. However, we, in our country, have many political parties without orientation. The political party, ANO, is without political orientation. The KDU is also more or less with no specific political orientation. The parties such as Piráti, STAN, SPD are all also with no orientation. That’s five parties with no political orientation. It’s a new direction, it’s difficult for people. This new policy approach focuses more on marketing than on a program. It’s more about what I show the public than how people will live. This is very difficult for the future. If parties only focus on marketing, it will have a good impact on the election results, but what about the people? It’s not good for them. The situation before the elections was only about marketing and not about the programs. We know nothing about plans for pension reform, tax reform, nothing about nuclear strategy, energy strategy, nothing about the Green Deal impact on the Czech Republic, nothing about the impact on families, on ordinary people. How will the education system change and whether it will change at all? We don’t know anything. That is the key issue. People see the result, but what does that mean for them? What’s the result of our elections? We don’t know anything at all about exactly what the winners are going to do.

I would like to discuss this issue with Reiner Hoffman at the European Trade Union Confederation conference in Lisbon. I think that this is an important topic for discussion for further political and economic developments. This is a situation that concerns not only us, but also the whole of the European Union. We still have big differences between east and west. Between the south and the north. For example, even if we take northern and southern Italy, there is an abysmal difference. What are we gonna do about it? Are we gonna wait for other countries to leave? What country is going to be next? Poland? Or another country? Countries are unhappy with some of the European Commission’s approaches – that is a huge problem. If life is worse than before, we will have to discuss this issue. Is it better to be as an individual country or a member of the European Union? I’m still in favor of being part of the European Union, but we must think not only of the interests of societies, but of ordinary people and their lives. When you come to Romania and ask people about life, there are no big changes, or else, just small ones. But then why do we still have large profit shifts from the eastern countries?

During 2020, 200 trillion crowns of dividends were transferred abroad from the Czech Republic alone, which was, by the way, the worst year in the Czech economy in the last 10 years. This is very significant for the East-West relationship. The countries from the East are generating profits for the western countries. When I say that I would like better profit for citizens of the Czech Republic, some people say to me: “How do you envision it? There will be inflation.” But let us remember that the workers in Mercedes Benz factories work in Germany for a minimum wage. However, there are significant differences between wages in Stuttgart and in the Czech Republic. Here in the Czech Republic, it is one third of the German wage. And the difference, that’s pure profit. But this is not sustainable in the long term. That’s what my task is as a European trade union leader. I would like us to have a better life, better wages, better incomes, better standard of living. If I have a higher standard of living, then we can also buy products from Italy, Croatia, from the Czech Republic. If I do not have money, I am sorry, that is a problem then.

9) Yes, it is certainly better to spend funds in your own country, so is the philosophy of the founder of the Fiat factory, G. Agnelli, who said, “if I didn’t pay my workers well, who would buy my cars?”

Yes, and that is precisely the question that not only the European Union should ask itself in the future, because we are now oriented somewhere towards the Green Deal, but we are without studies and analyses. What will the consequences be for the lives of ordinary people ? If our politicians approach this without knowledge of these effects and impacts, I think we’ll be facing a major problem.

10) Let us now turn to a question that is also very topical given the Covid disease situation. The European Union take restrictive measures. In Italy even unvaccinated workers cannot come to work. What is your standpoint on this issue? Do you support or oppose the vaccination?

 We are clearly on the side of health. Definitely vaccination. In our opinion, this is the only way we can get out of this problem in the future. And I think that any gambles on this are dangerous to life and health. I think that sadly everyone in the Czech Republic has got someone close or at least knows someone in their close proximity who has died on Covid-19. After all, in the Czech Republic the numbers were very high, and I think we should not forget that. I’m sure I’ll be inoculated with a third dose when I get the chance. I do not have any problem with this, on the contrary, I consider it natural, because I do not want to endanger anyone with my actions. Let alone my loved ones. What’s more, I’m meeting a lot of people, and I don’t want to jeopardize them. I can’t even imagine the moral issue of that: Why didn’t I protect myself? Why did anyone die because of me, for example, because I had infected them because I wasn’t vaccinated? I don’t have any sensible answer to that, so I think it’s absolutely right that I got vaccinated. We’re trying to convince people of that. That’s one side. The other side is the way the government handled it. I think that’s where it gets tricky. Now we complain that we have a low vaccination rate of people. We told the young people in the first and second waves that they were fine, but now we have the lowest vaccination rate amongst the younger generation of 45 years and less. The government did not adopt a good strategy in this, and now, the government should get the young ones on its side. In my opinion, there is no way around and the only way, although I may have many different questions to ask. Nevertheless, we in the Czech Republic are not as strict in our measures as are politicians in Austria or Germany. It is also due to the fact that those who said that we should protect each other were those who broke the rules then.

11) It is more than 30 years after the fall of the Communist government and salaries are still lower here. Do you think you will ever be able to achieve salary levels as they are in Germany or Austria? What do you want and can you do about it?

I have two messages to Germany. The first: don’t be afraid to give our people the same money as yours. We’re not gonna be mad. And the second message: please stop this kind of social dumping in the Czech Republic. Pay the same wages. It is understandable that we are not absolutely the same, but if you work in a German subsidiary in the Czech Republic, in Lidl for instance, shops are almost the same, people do the same work and prices of goods in shops in the Czech Republic are higher than in Germany, but Czech employees work only for one third of the wages that employees receive in your country. If we wish to have a common EU, we must avoid these differences. That is because there are now only two types of work with the same wage in the EU. One is a European Commissioner and the other is a Member of the European Parliament. Neither assistants nor others have the same salary. It’s just no one else, and that’s not okay.

If we want to have the European Union, we must also think of ordinary people, and not just profit, not just east-west, we must think of the whole European Union. This is the only way. If a Swedish company in the Czech Republic pays people a wage at the level of 40% of the wage in its mother country (about 600 euros gross, but 2100 euros gross in the mother country), I think it is a question

why. Is that because we’re making a profit for Sweden? Okay, that’s good, but the question is, if it’s sustainable for life, for good relationships, and for society in general. Because we have to ask, what will the Society 4.0 look like? Normally we’re talking about the Industry 4.0, but we’re not talking about the Society 4.0. What kind of society are we gonna have? If we want to have a life together, a joint education, security and health systems, then as such, as the European Union, we can be good partners for the rest of the world. However, if we have got such differences, we won’t have common approaches, perhaps only at political level, but that is the question of whether it is sufficient enough.

You have got many German union colleagues. How would you describe your cooperation with each other?
As absolutely perfect. The Czech Republic is a smaller country with around 10 million inhabitants, while Germany is larger with more than 80 million inhabitants. I must say, though, that we have excellent cooperation. I will mention excellent cooperation with IGMetal, with the KOVO trade union and now with DGB. The cooperation is very important for us. There are many German companies and firms in the Czech Republic, and it is not only ŠKODA but also many others. And it’s very important to have a good understanding of what systems work in Germany. I would very much like it to function throughout the European Union, and that is the so-called ‘Mitbestimmung System’. We could translate it into English as “joint decision making”. This system was introduced after the Second World War. This is something that we very much need, because if we want to have better sustainable development, workers must be involved in the system. Here in Eastern Europe, we do not have this system. If we do not implement this, we will continue to face the same problems and differences between countries. This is not sustainable. In the Czech Republic, this system works more or less only in Škoda Mladá Boleslav.

This system applies in Germany to companies with more than 1500 employees and there must be 50 % of employees on the supervisory board . Unfortunately, we do not have this tool in the Czech Republic.

12) Do you think that Labor Courts are an effective tool in the Czech Republic ?

We do not have Labor Courts in the Czech Republic. The issue of employment is governed by the Labor Code. Furthermore, we have the State Labor Inspection Office, which is another very effective means. After all, there are ordinary courts. While efforts have been made in the past to enforce Labor Courts, it has been said that there are not enough cases in our country to establish a special Labor Court. And there are no Senates for labor legislation. It is also true that there are not many labor lawsuits.

We talked about the Society 4.0, also the Czech society is now very divided. People either like the current president of the Czech Republic or not, but it can be said that he is not a personality who would unite the nation. The next presidential election is scheduled for January 2023. What about you, will you run for President of the Czech Republic? Could you bring the people together in this country?

 Do you know who we’re looking for? I think the Czech Republic is looking for a protector, someone who will protect the interests of the people. The time we are heading for will be very difficult, both economically and politically. We here and historically see the President of the Republic not only as someone who represents, but also as someone who listens to the people. We also have a fairy idea that the president will change one day and go among ordinary people to listen to what they say, so that he can tell it to the powerful. We can put all that together if we have a person who can bring us together. And I believe we can find him or her. As far as I am concerned, I am seriously weighing whether or not to run. But I still have got time to make a decision.

13) Who do you think could be such a personality?

If I had to choose, as Josef Středula, I still have trouble finding the one I would choose. Of course, it is also a question of who the people want as president. I believe that people want change. They are looking for someone who knows everyday life, who is able to express their thoughts clearly. Among other things, the reason why Miloš Zeman is president is because people know and understand him. I mean, especially in the past. People are looking for someone who has experience, who will understand them, who will be ready to defend their interests, who will listen to them and who will unite the Czech society.

Unifying people is something I miss about the current president. In my personal opinion, I would say that you are the person who would be able to meet these expectations. And the last question, is there anything else you would like to tell us, is there anything else that perhaps has not been said in this conversation?

Maybe one more message. If we want to be a common European Union, if we want to have a world without wars and conflicts, we must talk to each other, but speak directly and not just as politicians. People generally don’t trust politicians. My real-life experience with people is that I always say, “Please tell the truth, don’t just tell us populist political statements.” This also applies to companies that present themselves in the sense that everything is fine and without problems and then close down the company in a few weeks. Then we are unprepared, shocked, and we will not want to negotiate again in the future. Please don’t do this, speak to us directly, so we can be better prepared for the future. This is a message not only at the level of personal life, but also at the level of political and international relations. I am delighted with the good relations between the Czech Republic and Germany. I am happy to be a member of the Czech-German Discussion Forum. Of course, it is important for the Czech Republic to have similar good relations with Slovakia, Austria and Poland. I will be happy to say that we are good neighbors and have good unneighborly relations.

By Hans Weber and Pietro Andrea Podda