Česká verze níže – Deutsche Version weiter unten

The will of the voters prevails – a necessary new beginning for the Czech Republic

The appointment of Andrej Babiš as Prime Minister by President Petr Pavel on Tuesday, February 9, marks a political turning point. It ends a period of institutional hesitancy and simultaneously opens the door to a long-overdue new beginning. Above all, it makes clear that in a parliamentary democracy, the will of the voters ultimately decides, not political delaying tactics or party-political preferences.

After the presidency of Petr Fiala, which many citizens perceived as economically burdensome, socially unbalanced, and one-sided in foreign policy, the Czech Republic now has a government again that reflects the actual majority results of the parliamentary elections. The fact that this step was delayed for so long was due less to constitutional requirements than to political maneuvering by those close to the president.

Petr Pavel overextended his constitutional powers until the very end to influence the government formation process. Increasingly, the impression arose that political preferences were being pushed in favor of the STAN party—a force from the liberal-progressive governing camp of recent years, whose political platform no longer garnered sufficient support among voters.

The treatment of those parties that do indeed represent broad segments of the population was particularly striking. The SPD – Svoboda a přímá demokracie (Freedom and Right Democracy) – under its chairman Tomio Okamura, was frequently marginalized politically and in the media despite stable election results. Yet the SPD stands for issues that directly affect many citizens: national sovereignty, direct democracy, a controlled migration policy, and a policy more oriented toward Czech interests.

Tomio Okamura has established himself not only as a prominent opposition politician but also as an actor with growing international influence. His recent state visit to Slovakia underscores the SPD’s commitment to deepening Central European cooperation and fostering political dialogue between sovereign states on an equal footing.

New political forces, such as the Motorists (Motoristé sobě), also deserve objective and fair consideration. They represent a societal movement opposed to overregulation, ideologically driven transport policies, and unrealistic directives from Brussels. Alongside well-known public figures like Filip Turek, the group also includes experienced individuals such as Boris Šťastný, who bring particular expertise and political experience to the group.

The fact that President Pavel ultimately had to proceed with the appointment of Andrej Babiš demonstrates the limits of presidential influence in a parliamentary democracy. Parliamentary majorities cannot be circumvented indefinitely. The appointment was unavoidable—and necessary.

Now there is an opportunity for a change of political course: for a more assertive policy towards the European Union, for a more realistic and interest-driven foreign policy – ​​including in dealing with Ukraine – and for a stronger focus on economic stability, social security, and national autonomy.

The Czech Republic needs neither power games nor political delays. It needs reforms, pragmatism, and the courage to respect election results. The will of the people has prevailed. It is now the new government’s task to implement it.

___________________________________________________________________________________________

Der Wille der Wähler setzt sich durch – ein notwendiger Neubeginn für Tschechien

Die Ernennung von Andrej Babiš zum Premierminister durch Staatspräsident Petr Pavel am Dienstag, dem 9. Februar, markiert einen politischen Wendepunkt. Sie beendet eine Phase des institutionellen Zögerns und eröffnet zugleich die Chance auf einen überfälligen Neubeginn. Vor allem aber stellt sie klar: In einer parlamentarischen Demokratie entscheidet am Ende der Wille der Wähler – nicht politische Verzögerungstaktiken oder parteipolitische Präferenzen.

Nach der Regierungszeit unter Petr Fiala, die von vielen Bürgern als wirtschaftlich belastend, sozial unausgewogen und außenpolitisch einseitig wahrgenommen wurde, verfügt Tschechien nun wieder über eine Regierung, die aus den realen Mehrheitsverhältnissen der Parlamentswahlen hervorgegangen ist. Dass dieser Schritt so lange hinausgezögert wurde, lag weniger an verfassungsrechtlichen Anforderungen als an politischen Manövern aus dem Umfeld des Präsidenten.

Petr Pavel überstrapazierte seinen verfassungsmäßigen Spielraum bis zuletzt, um den Prozess der Regierungsbildung zu beeinflussen. Dabei entstand zunehmend der Eindruck, dass politische Präferenzen zugunsten der STAN-Partei eingebracht werden sollten – einer Kraft aus dem liberal-progressiven Regierungslager der vergangenen Jahre, deren politisches Konzept jedoch bei den Wählern keine ausreichende Mehrheit mehr fand.

Besonders auffällig war der Umgang mit jenen Parteien, die sehr wohl breite Teile der Bevölkerung repräsentieren. Die SPD – Svoboda a přímá demokracie – unter ihrem Vorsitzenden Tomio Okamura wurde trotz stabiler Wahlergebnisse politisch und medial häufig marginalisiert. Dabei steht die SPD für Themen, die viele Bürger unmittelbar betreffen: nationale Souveränität, direkte Demokratie, eine kontrollierte Migrationspolitik und eine stärker an tschechischen Interessen orientierte Politik.

Tomio Okamura hat sich dabei nicht nur als profilierter Oppositionspolitiker etabliert, sondern auch als Akteur mit zunehmendem internationalem Gewicht. Sein bereits durchgeführter Staatsbesuch in der Slowakei unterstreicht den Anspruch der SPD, die mitteleuropäische Zusammenarbeit zu vertiefen und den politischen Dialog zwischen souveränen Staaten auf Augenhöhe zu führen.

Auch neue politische Kräfte wie die Motoristen (Motoristé sobě) verdienen eine sachliche und faire Betrachtung. Sie stehen für eine gesellschaftliche Strömung, die sich gegen Überregulierung, ideologisch geprägte Verkehrspolitik und realitätsferne Vorgaben aus Brüssel richtet. Neben bekannten öffentlichen Gesichtern wie Filip Turek engagieren sich dort auch erfahrene Persönlichkeiten wie Boris Šťastný, der diesem Umfeld insbesondere fachliche Kompetenz und politische Erfahrung verleiht.

Dass Präsident Pavel letztlich die Ernennung von Andrej Babiš vollziehen musste, zeigt die Grenzen präsidialer Einflussnahme in einer parlamentarischen Demokratie. Parlamentarische Mehrheiten lassen sich nicht dauerhaft umgehen. Die Ernennung war unausweichlich – und notwendig.

Nun eröffnet sich die Chance auf einen politischen Kurswechsel: für eine selbstbewusstere Politik gegenüber der Europäischen Union, für eine realistischere und interessengeleitete Außenpolitik – auch im Umgang mit der Ukraine – sowie für eine stärkere Konzentration auf wirtschaftliche Stabilität, soziale Sicherheit und nationale Entscheidungsfreiheit.

Tschechien braucht keine Machtspielchen und keine politischen Verzögerungen. Es braucht Reformen, Pragmatismus und den Mut, Wahlergebnisse zu respektieren. Der Wille der Bürger hat sich durchgesetzt. Jetzt ist es Aufgabe der neuen Regierung, ihn umzusetzen.

___________________________________________________________________________________________

Vůle voličů vítězí – nezbytný nový začátek pro Českou republiku

Jmenování Andreje Babiše premiérem prezidentem Petrem Pavlem v úterý 9. února představuje politický zlom. Ukončuje období institucionálního váhání a zároveň otevírá dveře k dlouho očekávanému novému začátku. Především jasně ukazuje, že v parlamentní demokracii nakonec rozhoduje vůle voličů – nikoli politické zdržovací taktiky ani stranické preference.

Po prezidentství Petra Fialy, které mnoho občanů vnímalo jako ekonomicky zatěžující, sociálně nevyvážené a jednostranné v zahraniční politice, má Česká republika opět vládu, která odráží skutečné většinové výsledky parlamentních voleb. Skutečnost, že se tento krok tak dlouho odkládal, nebyla způsobena ani tak ústavními požadavky, jako spíše politickými manévry osob blízkých prezidentovi.

Petr Pavel až do samého konce překračoval své ústavní pravomoci, aby ovlivnil proces formování vlády. Stále více se objevoval dojem, že politické preference jsou prosazovány ve prospěch strany STAN – síly z liberálně-progresivního vládnoucího tábora posledních let, jejíž politický program již nezískal dostatečnou podporu voličů.

Tomio Okamura se etabloval nejen jako prominentní opoziční politik, ale také jako aktér s rostoucím mezinárodním vlivem. Jeho nedávná státní návštěva Slovenska podtrhuje závazek SPD k prohlubování středoevropské spolupráce a podpoře politického dialogu mezi suverénními státy na rovnocenném základě.

Objektivní a spravedlivé posouzení si zaslouží i nové politické síly, jako jsou Motoristé sobě. Představují společenské hnutí, které se staví proti nadměrné regulaci, ideologicky motivované dopravní politice a nerealistickým směrnicím z Bruselu. Vedle známých veřejných osobností, jako je Filip Turek, jsou aktivní i zkušení jedinci, jako je Boris Šťastný, kteří do skupiny přinášejí své odborné znalosti a politické zkušenosti.

Skutečnost, že prezident Pavel nakonec musel jmenovat Andreje Babiše, ukazuje na limity prezidentského vlivu v parlamentní demokracii. Parlamentní většinu nelze donekonečna obcházet. Jmenování bylo nevyhnutelné – a nezbytné.

Nyní se naskytla příležitost ke změně politického kurzu: k asertivnější politice vůči Evropské unii, k realističtější a zájmy orientované zahraniční politice – včetně jednání s Ukrajinou – a k silnějšímu zaměření na ekonomickou stabilitu, sociální zabezpečení a národní autonomii.

Česká republika nepotřebuje ani mocenské hry, ani politické průtahy. Potřebuje reformy, pragmatismus a odvahu respektovat výsledky voleb. Vůle lidu zvítězila. Nyní je úkolem nové vlády ji realizovat.