Jsou mimo jiné velice častou ingrediencí v buddhistické bezmasé stravě (šódžin rjóri). Z archeologických nálezů je známo, že desítky druhů divokých bylin byly nepostradatelnou součástí japonské stravy už v prehistorickém období a o jejich běžné konzumaci svědčí i první básnická sbírka Manjóšú z 8. století, ve které se vyskytuje 27 druhů různých divokých bylin. Tyto odolné rostliny, které jsou k dispozici dříve, než vyroste něco na poli, pomáhaly lidem přežít v dobách neúrody a při nedostatku potravin, a to i během válečných a poválečných let 20. století.

Je známo, že Japonci si v životě, v umění i v jídle velice potrpí na sezóny a vše, co skýtá příroda si umějí naplno užít. Sansai patří k radostně očekávaným symbolům jara. Protože se jedná o původní nešlechtěné druhy rostlin, například kapradiny, jejich chuť je často velmi hořká nebo štiplavá, ale obsahují spoustu vlákniny, vitamínů a polyfenolů. Sbírají se jen křehké mladé výhonky, ale i tak bývá nutno je před použitím (smažením, dušením apod.) nejprve oloupat, na nějakou dobu namočit apod. Sběr i zpracování v každém případě vyžadují určité zkušenosti.

tara no me (Aralia elata) arálie štíhlá

fuki no tó (Petasites japonicus) devětsil japonský

warabi (Pteridium aquilinum) hasivka orličí

kogomi (Matteuccia struthiopteris) pérovník pštrosí

zenmai (Osmunda japonica) podezřeň japonská

košiabura (Chengiopanax sciadophylloides) akantopanax deštníkolistý

udo (Aralia cordata) arálie srdčitá

urui (Hosta sieboldiana) bohyška sieboldova

#japonskakuchyne #japonskebyliny